Veselá nebo smutná?

26. dubna 2011 v 18:04 | Sia |  Můj malý internetový deníček
Tak... Jak bych začala... Ehm, ehm... No nic. Tak já to vezmu po lopatě!
Ahoj lidi,
dneska jsem celý den chodila po doktorech. Začalo to tím když jsem s mamkou šla ráno k mé praktické lékařce, s 2 roky starým zraněním. Ptáte se s jakým zraněním? Tak já vám ten příběh povím od začátku.
Stalo se to v roce 2009. V létě, před začátkem školního roku. Jela jsem z kopce a v tom se na mě vyřítilo ze zatáčka červené auto. Chtěla jsem se mu vyhnout, ale nikde nebylo místo. V tom jsem si všimla bílého auta a nenapadlo mě nic lepšího než zatočit a nabouratdo toho bílého auta. No proč ne? Bylo to pořád lepší než se nechat přejet tím červeným. Zatočila jsem a pevně zavřela oči očekávajíc náraz. Ten také pochvíli přišel. Oči jsem otevřela až když jsem ležela na zemi zamotaná do kola a plačíc. Nemohla jsem se pohnout. Slzy se mi řinuly po tvářích. Jo, jsem trošku víc citlivá, brečím docela často, ale nikdy jsem tak strašně nebrečela kvůli fyzické bolesti...

Vše jsem vnímala tak nějak zpomaleně. Z blízké zahrádky restaurace vyběhla nějaká paní. Myslela si, že jsem mrtvá. Jenže dřív u mě byla mamka a pomáhala mi se zvednout. Naštěstí mi nebylo nic vážného. Jen jsem od té doby měla na boku modřinu, která tam stále je. A to už jsou to dva roky. (Teď se dostáváme do přítomnosti.) Dnes ráno jsem tedy šla s mamkou k mojí praktické lékařce s tímto dva roky starým znamením. Ta mě poslala na rentgen. Tam zjistili, že kost pod modřinou je v pořádku. Jenže mám povolenou kyčel. Poslali mě zpět k mojí praktické lékařce. Která nás poslala do dětské nemocnice na na vyšetření. Když jsem tam vcházela, tak na mě místnost před ortopedickými ordinacemi působila docela vesele. To jsem ji ale neviděla pořádně. Po chvíli rozhlížení jsem uviděla asi pětiletého chlapečka v náručí jeho otce. Chlapec ukazoval tatínkovi na různé části těla a každý dotyk provázel otázkou: "Tati a co je tohle?" Otec mu trpělivě opovídal a chlapec se mu smál. Chvíli na to musel chlapečkaz nějakého důvodu postavit na zem. Chlapec ošlivě kulhal a bylo vidět, že ho každý krok bolí. V té chvíli jsem si bezděčně vzpomněla na svého tříletého bratrance ležícího doma v kómatu po pochybení jedné sestry z této nemocnice. Strejda nemocnici žaluje a žádá po ní několik milionů korun. Konečně se otevřely dveře ordinace a vyšla sestřička s tím že se musí zeptat lékaře jestli mě vyšetří teď nabo mě objednají. Potom jsem uviděla holčičku. Byli jí asi tři roky a byla hodně veselá. Držela se svého táty za ruku a skákala po obrázcích na podlaze u každého obrázku správně pojmenovala co na něm je. Chvíli jsem je sledovala. To mi zase vykouzlilo úsměv na tváří. Po nějaké době se opět objevila sestřička a objednala mě na 18. května. Tak brzký termín. Já jsem nějak tušila, že můj termín by si zasloužil ten chlapec nebo ta dívka. Jenže mě pomáhalo příjmení. Kociánová. Jsem přece sestřenicí toho chlapce který je kvůli nim v kómatu. Sestřenicí toho tříletetého chlapce, co měl tak rád měsíc. Toho chlapce, co možná už nikdy nebude chodit, mluvit, smát se a možná se ani neprobudí. Bylo mi líto všech těch dětí co na tom byli rozhodně hůř než já, ale já jsem přece Kociánová - mám přednostní právo.
Ta místnost už na mně nepůsobí tak vesele, jako když jsem tam vkročila poprvé. V sedmi se zlomenou rukou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Katharine Katharine | 26. dubna 2011 v 18:13 | Reagovat

Tak tomuhle se říká Krutá Realita... :-(

2 Amestea Amestea | Web | 26. dubna 2011 v 18:30 | Reagovat

[1]: Přesně...

3 Sia Sia | Web | 26. dubna 2011 v 18:44 | Reagovat

[2]:

[1]: Jenžo to se mi dneska stalo, můj bratranec byl v televizi, já jsem viděla toho kluka na vozíčku v mém věku co tak strašně chtěl chodit, aspoň tak jako ten malý pětiletý kluk

4 Sia Sia | Web | 26. dubna 2011 v 18:46 | Reagovat

P.S.: No a kvůli té povolené kyčli nesmím ve volejballe padat...

5 Katharine Katharine | 27. dubna 2011 v 15:07 | Reagovat

[4]: X)

6 Katharine Katharine | 27. dubna 2011 v 15:08 | Reagovat

Mimochodem se mi líbí profil blogu... kdo dělal?

7 Amestea Amestea | Web | 27. dubna 2011 v 17:07 | Reagovat

[6]: Nevím, kdo kreslil obrázek, ale já jsem jej předělala... (Z modrých očí na zelený, hehe...) :D A pak jsem ho sem strčila. :-)

8 Sia Sia | Web | 27. dubna 2011 v 22:26 | Reagovat

[6]: Amestea, celý je to její práce až na většinu obrázku

9 Amestea Amestea | Web | 28. dubna 2011 v 6:20 | Reagovat

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama