Bez ní...

27. září 2011 v 18:43 | Sia |  téma týdne
Tak, když jsem psala tuhle povídku, připadala jsem si strašně sama. Společnost, tam hraje velkou roli - protože tam není, není tam o ní zmínka a ani se tam toho moc nevyskytuje... Takže jak to dopadne bez společnosti?


Opřela hlavu o příjemně chladnou zeď. Nechala myslí plynout obrazy. Vlastně spíš jen pocity. Tím hlavním byl smutek. Netušila, proč osud vybral ji. Proč musí být zrovna ona jiná. Proč musí vyčnívat z davu nebo nebýt vidět a při jejích 152 centimetrech, bylo vyčnívat umění. Nebyla dobrá ve sportu, v psaní, v hudbě… V ničem, podle jejích měřítek a přesto tam bylo to přání být vyjmečná, jiné myšlení ji odlišovalo. V jedné chvíli se chovala jako malá dítě a druhé už z ní zase byla dospělá osoba, vše v tom vrtkavém období, kterému vědci a dospělí říkají puberta. Už několikrát ji napadlo se říznout. Neudělala to nikdy. Nechodila zmalovaná a nepatřila do elitní party slečen, které zajímá oblečení a kluci, neměla patku přes oko, ani černě podmalované oči. Prostě to byla ona.
Uměla se přetvařovat. Sršela vtipem, když ostatní truchlili, byla smutná když se ostatní smáli, přesto vypadala jako každý jiný. Ve škole, se necítila správně, nezapadala a přesto byla ráda. Měla jedinou kamarádku a té si vážila. Jeden kluk jí neustále vrtal hlavou.
Možná to bylo výchovou její matky, nebo věčným opíjením jejího otce, to už nikdo nezjistí, se stala Claire samostatnou jednotkou.
Až vtíravě otravné "crrrrr", které znělo spíš jako "tůůůůů", domovního zvonku ji donutilo odtrhnout se od myšlenek a přes pořádně studenou podlahu dojít ke dveřím a pověstným: "Kdo je?" se zeptat kdo zvoní. Připadala si trochu jak v nevěstinci - tam se taky dveře netrhnou, je tam však víc společnosti než tu. Při odpovědi: "Ríša." sebou trhla. "Máš klíče" řekla naštvaně a vrátila se zpět do vyhřáté postele která už předtím stihla vychladnout, což ji podráždilo, ještě víc než příchod vlastního bratra. Na září, bylo hodně chladno.
Vlastně u nich doma bylo vždycky chladno. Bylo tam chladno, když se její rodiče dva roky v kuse hádali, bylo tam chladno když se tatínek přestal objevovat doma, bylo tam chladno když se bratr začal tahat s pouliční partou.
Zrovna zalezla znovu do postele, úspěšně pustila písničku, jejíž jméno hned zapomněla a pustila se do uraženého ťukání do klávesnice, příručního počítače, kterému se normálně, v běžné mluvě, říká notebook, když se znovu ozval zvuk zvonku. Znovu přešla po té odporně studené podlaze k tomu bílému sluchátku a znovu se, tentokrát však o poznání otráveněji, zeptala: "Kdo je?"
"Ríša"
"Máš klíče." připomněla mu otráveně. Podlaha jí studila, její postel ztrácela na teplotě a co bylo hlavní, chtěla být sama, bez něj bez starostí. Jednu jedinou osobu by zvládla bez problémů, ale ta už tu teď nebyla. Už nikdy tu nebude. Zakázala si myšlenky na něj, ale ony samovolně přicházeli… Nepotřebovala je. Oni ji nechtěli, ona nechtěla společnost.
"…nemám." slyšela ho už jen doříkat ospravedlňující se větu. Už zase se nechala unést. Otočila se a na botníku doopravdy ležely jeho klíče.
"Tak fajn." povzdechla si a pustila ho dovnitř.
Konečně vlezla do své postele která mezitím stihla vychladnout a její už tak špatná nálada ještě více poklesla. Znovu pustila písničku, znovu opřela hlavu o chladnou zeď a znovu se nechala unést proudem myšlenek.

P.S.: Omlouvám se hrubky a jakékoliv jiné chyby, hold jsem strašná... :D
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 *Nessa *Nessa | Web | 27. září 2011 v 18:59 | Reagovat

krásný blog,navštiv tak můj,dík

2 Tolpen Tolpen | Web | 27. září 2011 v 19:28 | Reagovat

je-je-je to... nádherný. *zasněná a zaběhlá v uvahách, jak využít inspiraci čišící z této povídky do vlastního, chudého příběhu.*

3 Lukky Lukky | Web | 27. září 2011 v 19:45 | Reagovat

Krásne :)

4 yellow-dog yellow-dog | Web | 27. září 2011 v 19:59 | Reagovat

Nádherné.Zatím nejlepší článek na tohle téma. Strhující, úžasné a doopravdy čtivé.
Tleskám.

5 Amestea Amestea | Web | 27. září 2011 v 20:24 | Reagovat

Ano, všem děkuji i za Siu :-D A souhlasím s vámi :D

6 nel-ly nel-ly | Web | 28. září 2011 v 2:00 | Reagovat

Já si ani moc chyb nevšimla, jak mě to pohltilo. Moc hezké, doopravdy a na téma týdne skvěle zvolené ;-)
krásně propojený začátek s koncem, zajímavě podané a doopravdy velice čtivé

7 Sia Sia | Web | 28. září 2011 v 21:21 | Reagovat

[1]: když chceš...

[2]: Díky, doufám, že ti to doopravdy něco přineslo :D

[3]: Díky...

[4]: Díky, i za potlesk

[5]: Díky zlatí, tvoje "Ticho" je však lepší... myslím.... :D

[6]: Děkují, to jsem ráda, že se mi konečně povedlo napsat něco, co by se dalo kvalifikovat jako "víc než dobré, čtivé atp."... Díky...

8 Delly Delly | Web | 8. října 2011 v 13:36 | Reagovat

Ahoj, potřebovala bych trochu osvětlit tvé přání povídky :-) Dotaz najdeš u mě normálně v povídkách na přání. To jen abych mohla začít psát :-)
Mimochodem, tenhle článek je opravdu dobrý. Něco na zamyšlení a pěkně napsané.

9 MBA dissertation samples MBA dissertation samples | E-mail | Web | 28. října 2011 v 7:53 | Reagovat

One of the most valuable and demanding degree of current world is MBA and it can be acquire by providing MBA dissertation papers

10 Nikinka Nikinka | Web | 29. října 2011 v 10:39 | Reagovat

Všechno už tady asi bylo řečeno, takže se jenom přidám. Nádherné! :-)

11 Krasivija Krasivija | Web | 29. října 2011 v 21:21 | Reagovat

Skvěle napsané.
CHudák bratr, zapoměl klíče. Na svoji zapomětlivost doplatil.

12 Sia Sia | Web | 29. října 2011 v 23:21 | Reagovat

[8]: Přání osvětleno! :D

[9]: Ruzumím tak každému pátému slovu, ale díky...

[10]: Děkujííí

[11]: Jůůů... To by mě nenapadlo, že někdo bude litovat bratra, ale i to se může stát... Jinak já když to psala tak mě otravol bratr pro změnu s tím jestli s ním nepůjdu ven.... :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama